O nás

Kontakt :
Petr Drkoš, U školky 1619, Ostrava - Poruba  708 00
e-mail Drky@seznam.cz, tel. číslo 776120380

Jak to všechno začalo ...

O našem prvním pejskovi jsme začali uvažovat někdy na začátku roku 2006. A protože máme v rodině dva jezevčíky,tak to měl být zprvu jezevčík. Ale jednoho krásného dne při brouzdání internetem jsem objevil plemeno Stafordšírský Bulteriér a začal jsem se o něj s přítelkyní zajímat,vždy se mi líbily plemena typu bull. Trošku rozdíl jezevčík a bulteriér,že jo,ale protiklady se přitahují, a tak jsme si řekli,že k našim malým a milým jezevčíkům pořídíme stafbulíčka. Toto rozhodnutí ovšem vzbudilo v naší rodině ze začátku vlnu nevole,ale naštěstí již bydlíme sami,tak rozhodnutí bylo pouze na nás. A tak začalo hledání na internetu a v různých odborných publikacích, co že to vlastně chceme za plemeno. Po shlédnutí všech možných dostupných literatur, jsme si řekli,že je to pejsek přesně pro nás.Následovala další vlna hledání na internetu, tentokrát již výběr nejvhodnější Ch.st. a našeho vysněného štěňátka. Nakonec nám padlo do oka nejbarevnější štěňátko z Ch.st. pod Zoborom,která se nachází na Slovensku ve městě Nitra. A tak jsme se po pár kontaktech s chovatelem rozhodli – musíme ho mít doma. 17.2.2007 jsme se  rozjeli pro naše malé štěňátko…

 

 Život se stafbulíkem ...

…když jsme si pro něj přijeli tak už na nás čekala malá,černobílá třesoucí se kulička,napřed jsme si jí pořádně prohlédli a s p.chovatelem zkontrolovali zda-li je taková jak má být a když jsme vyřídili všechny náležitosti,tak jsme si jí naložili do auta a vydali se na cestu domů.Po příjezdu domů a několika dnech se Forest podmanil celou naši rodinu. Již jsme pro našeho malého pejska měli vymyšleno jméno a tak jsme mu začali říkat Forest. Proč Forest? To my ani nevíme,prostě nás to napadlo. Pomalu jsme jej začali seznamovat s novým domovem. První noc ještě Forest spinkal s námi v posteli,ale na druhý den jsem řekl dost a tak se má přítelkyně Lucie přesunula i s Forestem na zem a já měl postel jen pro sebe.:o) Za pár dnů si již náš nový člen rodiny plně zvyknul a začal se orientovat v našem bytečku. No orientovat,začal si přivlastňovat většinu věcí u nás doma a tak jsme museli začít schovávat veškeré zajímavé i nebezpečné(pro něj) předměty,které by mohl okusovat. Život ten se nám změnil od základu,úplně jiný harmonogram – ráno jsme si již nemohli vyspávat jak jsme chtěli,ale museli jsme se štěňátkem na záchod a na procházky,zpočátku ovšem ne moc dlouhé a moc jsme se ještě nemohli přibližovat jiným pejskům pokud jsme zaručeně nevěděli,že jsou úplně zdraví. Asi po měsíci pobytu u nás nám Forest přestal dělat doma loužičky a naučil se čůrat venku a jen občas vykonal potřebu na kobereček,který měl k tomu od začátku určený. Samozřejmě jsme jej také začali učit poslušnosti a od půl roku jsme s ním začali chodit na kynologické cvičiště,kam Forest chodí moc rád (asi kvůli šikovné paní cvičitelce,jinak si to neumím vysvětlit.):o)V dnešní době již zvládáme hromadu povelů a připravujeme se na složení zkoušky z poslušnosti. Zprvu jsme se ani moc nezajímali o výstavy,ale pak jsme si řekli mohli bychom to zkusit a tak se nám to zalíbilo,že je již navštěvujeme docela pravidelně,teda pokud se konají někde kde jsme schopni se dopravit vlakem není to moc daleko,jelikož ještě nemáme řidičák,od příštího roku se to ovšem změní.:o) Jezdíme také na různé výlety a procházky,které jsme si tak oblíbili. Forest nám náš život prostě převrátil naruby a jsme moc rádi,že jsme si jej pořídili a rozhodli se pro toto úžasné plemeno. Ovšem po nějaké době jsme si začali říkat,my svého kamaráda v podobě Foresta máme,ale co Forest když zrovna na něj nemáme čas,nepotřebuje on také někoho s kým by si mohl povídat psí řečí…?

 

 Náš další přírůstek do rodiny ...

...a tak jsme se začali poohlížet po stafí kamarádce pro našeho Foresta. No my,spíše jen já. Má přítelkyně po pořízení Foresta prohlásila,že další miminko v naší rodině již bude to dvounohé a já s ní vřele souhlasil,ale našeho zatím jediného pejska jsme si všichni tak zamilovali,že jsme začali pokukovat po druhém. A když jsem tak šel venku a koukal se na ty ztrápené obličeje maminek nad jejich malými ratolestmi,řekl jsem si : Na tohle si ještě rád počkám nějaký ten rok a radši domů přivedu kamarádku pro našeho Foresta. A tak jsem se začal poohlížet po nějaké vhodné ch.s.kde by měli štěňátko přesně podle našich představ. Padla nám do oka ch.st. Jodiscan,která se nachází v Ostravě. Zde se narodila štěňátka po krásných rodičích a protože jsme si řekli,že bychom chtěli častěji navštěvovat výstavy a vždy jsme dávali přednost tmavšímu typu pejsků,tak jsme se rozhodli pro fenečku z vrhu A v této chovatelské stanici. Tak jsme si vybírali až jsme si vybrali fenečku,která má největší bílou náprsenku a podle nás se nejvíce podobala svému úspěšnému anglickému tatínkovi. Po několika návštěvách chovatele a štěňátek jsme se napevno rozhodli musíme jí mít doma. Samozřejmě o našich smělých plánech nevěděl nikdo z rodiny,pokud nepočítám naše „kumpány“,kteří nám pomáhali splnit tento tajný plán. Tak jsme se 7.7.2008 vydali pro naše druhé štěňátko...

 

 Soužití dvou pejsků ...

…cesta nebyla daleká,přesunuli jsme se pouze do jiné části Ostravy a to Muglinova,kde nás již čekal p.chovatel s vybranou fenečkou,dal nám nezbytné rady pro zvládnutí jak výchovy,hygieny  tak krmení. Všichni pejsci a fenečky z vrhu A byli již docela dobře socializováni a netrvalo dlouho a naše Emča přestala dělat doma loužičky. No,ale vraťme se k prvnímu dni pobytu naší Emči. Rodina byla samozřejmě šokována našim novým přírustkem,ale jakmile pochopili,že s našim rozhodnutím nikdo nic nenadělá začali mít kladný vztah i k Emičce. První den Forest jen koukal co,že jsme si to dovezli domů,seznamování bylo samozřejmě opatrné aby fenečka neměla hned z Foresta strach,ale to jsme se mýlili,byla hodně živá a tak si na Foresta začala dovolovat,zprvu se mu to vůbec nelíbilo,dokonce po Emče i vyjel,ale záhy pochopil,že nebude tak zlá začal se sní kamarádit. První den ještě Emča spala v posteli u nás,ale druhý den vyhodila Foresta  z jeho pelíšku a vzala si jej za svůj a Forest musel „emigrovat“ do výstavní klece z níž jsme mu udělali pelech. V dnešní době jsou Forest a Emča nerozluční kamarádi a Forest si ji pěkně hlídá.

 

Emčino první háraní 10.1 – 1.2.2009

Jakmile jsme se vrátili z první letošní výstavy v Olomouci tak nám naše malá Emulka začala hárat. Už na výstavě si k ní ostatní pejskové čuchalia trošku jí obtěžovali.Popravdě jsme skoro nevěděli co vlastně můžeme očekávat.Prvních zhruba 14dní se u nás doma nic nedělo pokud nemluvím o tom,že Emuška nosila kalhotky s vložkami a když jí náhodou spadly tak jsme museli okamžitě čistit fleky.Forest občas Emču očuchal občas jí olízl a sem tam se snažil na ní naskakovat(bezúspěšně). Poté ovšem začalo „pravé peklo“,jednoho krásného zimního rána se Forža probudil a něco jej „praštilo“ do čumáku a od té chvíle začal Emču za neustálého kvíkání a vydávání různých zvuků vytrvale obtěžovat. Emulce se změnil výtok z červeného na žlutý a tak jsme se dostali do „nejhorších dnů“ celého hárání. Proto jsme se rozhodli,že musíme jednat a něco s tím udělat pro klid náš,ale hlavně našich mazlíčků jsme se rozhodli naší Emulku odvést k mým rodičům, kde již mají jednu fenku králičího jezevčíka Biginku. Na „návštěvě“ se měla Emulka dobře,protože ji nic nechybělo a užívala si klidu a odpočinku. Forest u nás doma ještě nějakou dobu kňoural,ale pak se uklidnil. Po dvou dnech jsme se je pokusili dát k sobě,ale stále nám Forestek ještě „vyšiloval“ a tak jsme Emulku dali ještě na pár dnů k mým prarodičům. Po pěti dnech se již Forest o Emču zajímal mnohem méně a také výtok začal mizet. Asi po 22dnech již přestala Emule barvit a přestali jsme jí dávat kalhotky. Forestek se již úplně uklidnil a už si spolu opět hrají bez sexuálního podtextu. Těch zhruba pět dnů bylo největším utrpením pro našeho Foresta,který se opravdu trápil a občas byl jako smyslů zbavený a mnohdy dokázal i celý den prokňučet.Už jsme ,ale chytřejší a příště bude připraveni ještě pečlivěji. Emulka si vybrala skvělý termín pro své první hárání – přesně mezi dvěmi výstavami a tak jsme se již 7.2.mohli vydat na dvoudenní Mezinárodní výstavu do Brna...